Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 17. května 2018 v 16:15 | Reagovat

Úplně mi to vehnalo slzy do očí.Přesně tak procházel život našeho Bobeška(yorkshira-trochu většího).Mladí ho měli ještě před narozením vnuka.Přesně takhle jsme ho všichni milovali a on nás.Odcházel pomalu. Pak už neviděl,neslyšel,chodit nemohl...Má krásný hrobeček.V úterý by měl 15.nerozeniny.

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 17. května 2018 v 16:26 | Reagovat

[1]: Denulka už také neslyšel. Jak je vidět pejsci byli přibližně stejně staří. Užili si radostný život. :-)

3 beallara beallara | 17. května 2018 v 16:27 | Reagovat

Teda Maruško, ty jsi připravila krásný článeček, plný lásky lidské, zvířecí.
Pejsek byl obrovský fešák, takový krasaveček a fotky pohladily, neskutečně.
Děkuji za vřelé lidské povídání, jak dokáže jeden malý chlupatý uzlík změnit jednu velkou rodinu a obohatit jí o veliký kus lásky.

4 Hana Hana | Web | 17. května 2018 v 16:38 | Reagovat

Jé, tak to bych nedala, pořídit si psa, co vypadá stejně a i ho stejně pojmenovat. To bych se pak o to víc nevyvarovala srovnávání s tím předchozím...Nakonec by mi to přišlo nefér vůči tomu prvnímu a vlastně i druhému. Hledat v něm neustále toho, který už tu dávno není a nebrat ho jako jedinečnou osobnost. Vždycky jsem pro změnu. Ať je hlavně to zvíře úplně jiné než to, co odešlo. Jinak by to bylo těžké pro všechny zúčastněné. Ale ne každý to tak má. :-D

5 Atheira Atheira | Web | 17. května 2018 v 16:42 | Reagovat

Ach bože, ten blog mě zabije. Proč mi to tu píše moje jméno! :D  :D  :D

6 MarijaKes MarijaKes | 17. května 2018 v 16:55 | Reagovat

[4]: Nemyslím, si, že bych srovnávala, spíše bych si myslela, že ten první ani neodešel. A navíc bych se asi hodně pletla v oslovování, protože 14 let se už hodně vrylo do duše. Už nyní, když vidíme westíka, tak si říkáme, hele Deny.
Ale zatím není rozhodnuto a rozhodně to nechám na mladých. Syn měl také nápad, abychom si koupili dva sourozence. My jednoho a oni druhého. Navštěvovali by se a strávili by ve své blízkosti celý život. Ale asi bych to každodenně nedala. :-)

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. května 2018 v 23:35 | Reagovat

Moc hezké vyprávění. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 18. května 2018 v 20:10 | Reagovat

Moc krásný pejsek, nedivím se, že si všechny omotal kolem tlapky. A moc pěkné povídání.:) Jen ty konce jsou takové smutné a dlouho to bolí, vlastně se už nikdy nedá zapomenout.

9 pepa pepa | 19. května 2018 v 11:08 | Reagovat

Pepik

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. května 2018 v 18:41 | Reagovat

Máš krásné vzpomínky a to je dobře. Pejska jsme nikdy neměli. My jsme spíš kočičkoví. Ale ani kočičku jsem nikdy doma pro sebe neměla, měli ji ti okolo mne a já hlídala. :-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. května 2018 v 19:37 | Reagovat

Hezký příběh, ten pláč při ztrátě milovaného pejska  Obrečela jsem v dětství nejen psa, ale dokonce i ptáčka, který byl  poraněný, já jsem ho chtěla vyléčit, ale uhynul. O  morčeti, pak i koťátku Žofince ani nemusím psát.

12 Iva Iva | E-mail | Web | 20. května 2018 v 23:26 | Reagovat

Maruško, Deny byl nádherný. :-D ;-)

13 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. května 2018 v 16:35 | Reagovat

[8]: Ano bolí to dlouho. Nejhorší je, že na našem sídlišti dost často potkáváme stejného pejska a tak zapomenout určitě nemůžeme. Hned mne píchne u srdce a mám chuť toho cizího pejska popadnout a pomuchlat. :-)

14 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. května 2018 v 16:35 | Reagovat

[9]: :D Hezké sméno. Nebo třeba Jožka

15 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. května 2018 v 16:40 | Reagovat

[10]: my jsme také nikdy neměli zvířátko a když mi bylo 10, tak jsme se stěhovali z Horšovského Týna na Moravu a od jednoho kamaráda jsme dostali koťáko na rozloučenou. Bylo to takové třaslavé neduživé kotě, ale my jsme se nadchli právě tím, jak bylo křehounké. Stěhovali jsme se velkým stěhovacím vozem a v kabině měl řidič vzadu místa i pro nás. Jenže mi jsme v noci podřimovali a když jsem se vzbudila, kotě v krabici nebylo. Koukám, že ho má řidič na klíně. Schoulilo se u něho a podřimovalo také. :-) Nejprve jsme bydleli v podnájmu u jedné paní na vesnici než se postavil panelák s naším bytem. Paní domácí si špatně spočítala kuřata a svedla to na naši Lízinku. Prý je ona zadávila. I když na vesnici pobíhají kočiny bez ohledu na ploty. Táta Lízinku odvezl nějakým známým. To bylo také moc smutné, i když ona nezemřela. Na paní domácí jsem se tenkrát moc zlobila.

16 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. května 2018 v 16:43 | Reagovat

[11]: I můj syn kdysi v práci při noční službě našel ptáčka, dal ho do krabice a donesl mu vodu, ale ptáček do rána stejně umřel. Také mi to bylo líto, když nám to vyprávěl.

17 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. května 2018 v 16:43 | Reagovat

[12]: Byl. :-)

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. května 2018 v 17:14 | Reagovat

[15]: To fakt mrzelo. My, když jsme stěhovali našeho Macíka s maminkou z domku do paneláku v našem městě, tak musel jet trolejbusem, vlakem a autobusem do nového místa. Ráno v 7 hod dostal injekci na spaní, aby před stěhováky neutekl, ale on se sám stěhoval těmito prostředky až do 16 hod, ale to už injekce nepůsobila. Víš, jak mu bylo, zvířeti zvyklému 10 let na svobodu a ten den od rána v přepravce? A pak vlastně dojel do nového bytu, který neznal. Asi hodně těžké pro něj. Ale maminka ho má dodnes, je mu 18 let. :-)

19 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. května 2018 v 18:05 | Reagovat

Westíci jsou luxusní pejsci. Měl krásný život uprostřed milující rodiny. Moc pěkné fotografie.

20 MarijaKes MarijaKes | Web | 26. května 2018 v 13:06 | Reagovat

[18]: Pejsci si špatně zvykají na nové prostředí. všude plno nových neznámých pachů a všechno je jinak a tak se musí i jeho zvyky přizpůsobit. Ale zvládl to perfektně. :-)

21 MarijaKes MarijaKes | Web | 26. května 2018 v 13:06 | Reagovat

[19]: Děkuji

22 Ježurka Ježurka | Web | 3. června 2018 v 14:51 | Reagovat

Moc děkuji za tak krásný i když smutný příběh. Ale Denny byl moc hezký, když koukal těmi svými kukadly, nemělo to chybu. :-)

23 Liliana Liliana | E-mail | Web | 4. června 2018 v 17:08 | Reagovat

Chudák pejsek, ale určitě mu pak už bylo dobře. Je to těžké rozhodnutí, nechat zvířátko odejít, aby se už netrápilo.
S vymýšlením jmen mám vždycky problém, ale nakonec vždycky nějaké vyberu. Jednou bych si chtěla pořídit siamskou nebo orientální kočičku, dokonce už mám vytipovanou chovatelskou stanici :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.