Ženy na pranýři

18. února 2018 v 6:00 | MarijaKes
Autorka Naďa Horáková poutavě líčí příběh měšťanských rodin i rodiny kata Haji v období od února do června roku 1353. Je inspirovaný událostmi, které se tehdy staly v Brně, avšak seznámíme se i s dějinami Čech a Moravy za vlády Karla IV. Knihu z cyklu Mocní a ubozí markrabství moravského doporuřuji těm, kteří mají zájem o poutavé vyprávění a seznámení s tehdejšími zákony a zvyklostmi.

Petr Smelclin se vrátil z Itálie, kde několik let pobýval obchodně i s celou rodinou. Neznalý všech souvislostí provdal svou šestnáctiletou dceru starému vdovci Fereovi, který svou mladou manželku stále jen bil, kopal, vláčel za vlasy a zacházel s ní velmi špatně v souladu s tehdejšími zákony, že manžel si se svou ženou může dělat co chce. Matka jednou však z okna zaslechla jedno bití a snažila se Kateřinu vysvobodit ze spárů krutého manžela. Dívka již byla samá modřina a šrám. Podařilo se jí utéci, ale to zase bylo podle zákonů považováno za únos, který se těžce trestal. Patricijky však vymyslely lest, jak Kateřinu zahránit.
Kat, člověk na pokraji společnosti, měl se svou ženou Klárou dvě děti, když Klára umírala na zákeřnou horečnou nemoc šarlach. Kat se slitoval nad odsouzeným zlodějem a slíbil mu milosrdnějůší smrt a ten mu za to prozradil, kde se již 5 let skrývá poklad, který uloupili s dalšími kumpány dominikánům. Kat svůj slib splnil, nakazil vězně šarlachem, ale nebyl si jist, zda se vězeń nevyspovídal kvězi. Klára zemřela a kar ji pochoval na místě, kam se smrtelník neodváží a kam se musí pochovat nečistá katova rodina spolu s odsouzenými, na katův pahorek za městem.

V té době řešili radní i případ tkalcovy ženy Magdaleny, kterou udala její služebná Bětka, že usmrtila svého manžela bylinkami. Magdalenin manžel ji již těžce nemocný prosil o pomoc a smilování, avšak Magdalena nechtěla. přesto to nakonec udělala, aby nevyšlo najevo ještě před skonem tkalce, že je těhotná. To však věděla katova žena Klára, ke které si Magdalena chodila vždy pro byliny. Klára to svěřila před smrtí svému manželovi a kat se rozhodl, že pojme Magdalenu za ženu a tím ji zachrání před jistou smrtí setnutí hlavy mečem. Přesto však majetek po tkalci nemohla Magdalena sdědit, protože byla vražednice. Ale když se ukázalo, že nosí pod srdcem tkalcovo dítě, bude dědit ono dítě. Bětka však opět zpochybnila otdovství a označila tkalcovu ženu za cizoložnici. Věc opět řešil soud. Kat však své ženě doporučil, aby si stála za svým, že dítě je tlakcovo a aby křivě přísahala a dítě z cizího lože zachránila. Bětka tak končí za pomluvu na pranýři a je na rok vykázána z Brna. Odejde ke svým rodičům.

V Brně se objeví pomocník inkvizitora a hledá poklad uloupený před 5 lety a nevěří, že vězeň zemřel aniž by se vyzpovídal knězi. Kněze mučí, ale nic z něho nesotane a neštítí se teda ani vraždy onoho kněze a dítěte, které mu předtím pomohlo kněze vylákat do staré boudy za město. Kat inkvizitora zná ještě z Olomouce, je to bratr jeho odjakživa milované dívky, která se provdala do Brna a on tam pak kvůli ní přijel. Svou ženu Kláru měl rád, ale s Hedvikou udržoval i nadále poměr. Kat nebyl vždycky katem, ale právě rodina Boleslava (inkvizotorova písaře) zničila jeho rodinu a on byl nucen si vzít katovu dceru a stát se katem. K jeho povinnostem patřilo i vyvážení jímek. Práce špinavá, kterou by nikdo jiný nedělal a tak věděl, že vyzvednout ukrytý poklad bude jen v jeho možnostech. Tak se také stalo. Peníze si ponechal, ale součástí pokladu byla i královská koruna Karla IV. kterou inkvizitor tak urputně hledá, aby si ji král mohl vzít při svatbě své dcery. Korunu si karel dal do úschovy k dominikánům, odkud byla ukradena. Tuto korunu kat předal inkvizitorovi. Zároveń se mu také podařilo stát se z kata váženým měšťanem, jelikož při porodu zemřela jeho žena a zanechala syna, kterého Hajo, Hanz z Olomouce vychovával. Za ženu si vzal svou dávno milovanou Hedviku, se kterou vyvhoval i své děti i syna Boleslava. Aby však jejich štěstí nebylo ničím rušeno, musel se Hajo, nyní už jako vážený měšťan dopustit ještě jednoho zločinu. Bětka totiž hrozila, že bude stále v Brně ukazovat prstem na pancharta tkalcovy ženy a nedá mu pokoj.

Rodinné vztahy Přemyslovců a Lucemburků se odehrávají na pozadí románu a jsou neméně zajímavé. Nebylo tenkrát nijak zvláštní, když se 13ti letá dívka provdala a nebo rodiče zasnoubili dívenku v šestinedělí....., snoubila se panství, láska a touha nebyla vůbec důležitou pro sňatek a tak i city některých přetrvávaly a milenci se nestýkali, nemluvili spolu, jen se mohli setkávat pohledem v kostele.







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 18. února 2018 v 8:01 | Reagovat

Budu knihu muset doporučit synovi.On má rád knihy z historie.
Přeji krásnou neděli :-)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 20. února 2018 v 17:05 | Reagovat

Už jsem pár knih z historie přečetla (oblíbeným spisovatelem v tomto směru je Jiří Hanibal), a tato mě také příjemné navnadila :-)
A musím přiznat, že mě přiměla k zamyšlení. Delší dobu prohlašuji, že nejsem spokojená se světem, resp. dobou, do které jsem se narodila a že bych raději žila v jakékoli jiné době. Tak teď bych se trošku poopravila: stále  nejsem spokojená s tím, v jaké době a společnosti žiju, ale nic s tím nenadělám. Kdybych si ale směla vybrat, chtěla bych žít v 19. století :) to podle mě bylo období, kdy ženy nebyly tolik utiskovány, ale na druhou stranu nemohly kecat do všeho jako dneska, i když tomu kolikrát prd rozumí :) a muži byli muži. :)

3 MarijaKes MarijaKes | 23. února 2018 v 10:38 | Reagovat

[1]: Ty příběhy jsou napínavé a nejde tu jen o historická fakta. :-) Třeba by se líbilo i tobě :-)

4 MarijaKes MarijaKes | 23. února 2018 v 10:46 | Reagovat

[2]: Ono, když to tak srovnám, každý doba má své a v každé době se budou lidé cítit nespokojení a chtěli by žít jinak. I když opět ne všichni. Jedněm se daří, druzí strádají. A to s sebou nese každá doba. Lidé jsou nepoučitelní. Někdy si říkám, že demokracie je krásná věc, ale také se krásně dá zneužít, a je jí někdy až příliš. V každé době jsou zloději, vrazi, intrikáni, podvodníci, v každé době jsou lidé, kteří trpí nadvládou jiného. V dnešní době se stále více prohlubují rozdíly mezi lidmi, myslím ve společenském postavení. A v tomto je právě ta dnešní doba hodně té středověké podobná. Ani dneska už si pomalu boháč nemůže vzít chudou dívku, tomu bude chtít rodina zabránit, i dneska má každé město své žebráky (bezdomovce)....Korupce byla je a bude, peníze budou vládnout světu i nadále, dokud ho úplně nezničí...... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama