Chemikovo tajemství

18. prosince 2016 v 9:10 | MarijaKes |  Přečetla jsem
Docela nenápadně jsem se stala členem KKKb (Klub konzumentů knižního braku). Neděste se. Přišlo mi to jako legrace, jako dobrý vtip a do knížečky, která připutovala poštou od internetové kamarádky jsem se začetla hned, ale přiznám se, že mi dělal potíže styl psaní nebo spíše literární vyjadřování. Proto jsem ji odložila a do ruky, s cílem přečíst si, o co jde jsem se pustila včera přesně na den po dvou měsících po předešlém držiteli.

(Ilustrační foto)

Román Chemikovo tajemství od Gastona Lerouxe podle 25. vydání originálu přeložil Franta Štěpánek. Mně se do ruky dostalo II. vydání z roku 1920. Tedy knížka stará téměř 100 let. Včera jsem se chvíli potýkala s přechodníky a občas nezvyklým slovosledem, ale brzy jsem tohle vše nevnímala a vyjadřování autorů před sto lety mi přišlo normální. Knížka je čtivá, děj napínavý, tajemný, o čemž svědčí i názvy jednotlivých kapitol. Vraždy nebo přirozená úmrtí? Událostmi se neprodírá žádný detektiv, přesto se pravdy dopídíme.



Kapitola patnáctá: Klec

Chomáček vlasů na lebce páně sekretářově vztýčil se přímo do výše. Pan Lalouette osláble se opíral o zeď.
"Zoufalý lidský výkřik," sténal.
Pan Patard měl ještě tolik síly, aby odporoval.
"Nejspíš se někomu stala nehoda. Musíme se podívat."
Ale ani se nehýbal.
"Ne,ne! Je to tentýž výkřik, znám jej, je to výkřik,"děl pan Lelouette tiše,"je to tentýž výkřik, který jsem tu zaslechl tehdy. "
Pan Lippolit Patard pokrčil rameny.
"Slyšte!"
"Už zase,"chvěl se pan Lalouette.
Nyní bylo slyšeti jakési bolestné sténání daleké a neutuchající.




To byl krátký úryvek z knížečky a někdo z mých přátel bude mít možnost si knížku přečíst a stejně jako já se stát členem KKKb.
Jaké jsou práva a povinnosti klubu:
1. Louskej škváru
2. Šiř brak

Přeji krásné dny


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 20:45 | Reagovat

Hned se mi vybavil "Fantom opery", Majko, to bylo počteníčko! ;-)
Mně tenhle styl vůbec nevadí, je takový uhlazený, je to něco úplně jiného, než dnešní styl plný hovorové řeči a vulgarizmů.
Doma nějakou tu brakovou literaturu mám a chráním ji jako oko v hlavě. ;-)  :-D

2 Marie Marie | Web | 18. prosince 2016 v 21:23 | Reagovat

[1]: Ono je těžko říci, co lze vlastně považovat za brak. Pod tím pojmem si představuju něco jako propadák, odpad, kravinu.....a takové knihy se určitě píší i nyní. Neznamená tedy, co je staré, že by bylo zavrženíhodné, tedy škvár. Proto jsem brala tuto akci s přeposíláním starých knih jako dobrý vtip. V knize je pohlednice, do které se zapíše kdo ji má a kdy ji posílá dál a komu (přezdívky bez uvedení adresy, jen datum předání). Až bude pohlednice popsaná, má se tato poslat na konkrétní osobu do knihovny Univerzity Palackého v Olomouci, vložit novou pohlednici a posílání pokračuje dál. Možná někdo dělal pořádek a bylo mu líto některé knížky vyhodit, tak je dal obíhat a stejně ho zajímá, jak si kniha(y) vedou. :-)

3 Iva Iva | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 21:28 | Reagovat

Maruško, také někdy sáhnu po takovém odpočinkovém čtení. :-D
Souhlasím s Haničkou, některé současné knihy také nemusím. :-D

4 Marie Marie | Web | 18. prosince 2016 v 21:39 | Reagovat

[3]: Ano, přesně, odpočinkové čtení. :-)
U nás občas někdo nechává na topení u schránek naskládané knížky. Už jsem si jich pár vzala a zase vrátila na topení, aby vzápětí zase potěšily někoho jiného. Manžel to sice nemá rád, prý nevím, kdo je měl v rukách, ale přece on sám chodí pravidelně do knihovny a tam také neví. ;-)

5 Iva Iva | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 21:56 | Reagovat

Maruško, u nás v knihovně je na chodbě regál a tam může každý dát nepotřebné knihy z domova. Občas se tam také najde něco zajímavého a po přečtení to vracíme zpět. :-D

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 23:31 | Reagovat

[2]: Vím, že to takhle už nějakou dobu funguje, Majko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama