Rozmluva

16. března 2016 v 22:00 | MarijaKes |  Poezie

Rozmluva
Pár slůvek jen
a navždy je ztracen sen,
možná se měl život
ubírat jinou cestou,
možná ses neměl ptát
na návrat,
neměl jsi chtít
a neměl jsi snít.
Bdělému zraku srna neunikne.
Já vím, já tě nechápu,
ty víš, já ti nerozumím.
A zachumlaná do umělé kůže
se přesvědčuji,že může být i hůře.
Ujišťuji svoje smysly,
že mohou mít co chtějí,
když se rty horké chvějí.
Však ruce studené jak led
popíchá růže naposled.
Tomu, co říkám
nemůžeš rozumět,
je to jen a jenom
můj malý svět.
Sem nesmíš vstoupit,
na srdci závoru mám,
je na klíč a s řetězem.
Jen s láskou příchozí
může být vítězem.

V.M.22.4.2009

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 17. března 2016 v 21:30 | Reagovat

Se slovy to umíš stejně skvěle jako s foťákem, Majko.
Verše jsou plné citu a moc krásné. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. března 2016 v 18:51 | Reagovat

Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama