Źítkovské bohyně

9. července 2015 v 17:22 | MarijaKes |  Přečetla jsem
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…


Kniha na mne působila žvláštním dojmem už i proto, že Dora byla pouze o 3 roky mladší než já a žila v drsném prostředí kopanic, kdežto já dalo by se říci v civilizované společnosti Zlínského kraje. Mohla jsem tedy srovnávat její vzpomínky na dětství a vůbec její život s mým a o to více vnímat osudy kopanických žen, dětí a mužů. Kniha je sice situována do současnoti, avšak bádáním Dory se dostaneme téměř až do 17. století.
Dokumenty opatřené daty a události s konkrétním datem mne nutily uvědomit si, co jsem v té době dělala a prožívala já.

Napínavé, tajemné i poučné čtení. Přiznám se, že v některých knihách jsem se naučila přeskakovat takové ty pasáže popisující krajinu, prostředí, lidi, ale v této knize jsem nevynechala ani jedno písmenko. i když je poměrně obsáhlá.
Možná je to tím, že jsem měla nedávno možnost Žítkovou navštívit, že jsem byla v domku poslední bohyně Irmy Gabrhelové, ale faktem je, že kniha je napsána velmi emotivně a každé slovo sem zapadá a pro děj je nesmírně důležité.



Knihu doporučuji






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 9. července 2015 v 17:29 | Reagovat

Tuhle knihu jsem dočetla nedávno, Maru.
Bylo to skvělé čtení, hodně mě dostaly záznamy z archivů a taky konec.

Na Kopanicích jsme byli před dvěma nebo třemi roky, ale Žítkovou jsme nenavštívili, to jsem ještě o žítkovských bohyních neměla ponětí.

P.S. Zamlouvá se mi tvůj oddělovač. Pokud by ti nevadilo, že se opičím, taky bych si něco podobného za články dala. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. července 2015 v 22:53 | Reagovat

[1]: Hani, určitě si oddělovač pořiď. Mně to napadlo protože mě štve, že se psané reklamy tváří jako součást každého článku. Za oddělovačem ještě udělám pár mezer. Já jsem na oddělovače použila font NatVignetteOne a přidala jsem jen styl ve phooshopu. kdybys chtěla klidně ti nějaký udělám.

Ty archivy mne právě také dostaly. A závěr byl hodně nečekaný. Překvapuje mne, že se Dořina smrt nevyšetřovala, přece už se to stalo po roce 2001. já si docela myslím, že to udělala ta její přítelkyně.

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 10. července 2015 v 19:56 | Reagovat

[2]: Díky za nabídku, Maruško, oddělovač jsem si našla a hned ho dala za včerejší článek.
Ty reklamy mě pořádně štvou, ale takhle se pěkně odříznou. ;-)

Napadlo mě totéž, šlo jí o rodinu. :-?

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 10. července 2015 v 20:05 | Reagovat

[3]: Super. Já se na tvé články ještě dostanu. Včera jsem se zasekla u plánování dovolené, už musím finišovat. :-)

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 10. července 2015 v 20:21 | Reagovat

[4]: Kašli na to, Maru, raději se chystej na dovolenou, to je lepší činnost. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama