Jak mi biorezonance pomohla přestat kouřit

25. června 2015 v 11:38 | MarijaKes |  Střípky ze života

Kouřit jsem začala v prvním ročníku střední školy v roce 1970 a konec se odehrál 17.7.2003. Každý kuřák ví, že přestat je velmi těžké. Kolikrát já jsem si nekoupila cigarety s přesvědčením, že kouřit prostě nebudu. To se nedá spočítat. Když jsem si cigarety nekoupila, uchýlila jsem se i ke škemrání u sousedky nebo pozdě večer chodila do nedaleké hospody. Manžel je nekuřák a každou cigaretu mi vyčetl, měl k ní komentář a někdy i docela hrubý a to jsem kouřila jen na balkoně a to i v zimě. Klepala jsem se tam jak ratlík každý den už v 5 hodin ráno než jsem šla do práce..... No nebudu popisovat, kde všude a za jakých okolností jsem pokuřovala, ale stala jsem se závislákem, který byl bez cigaret protivný na všechno a na všechny.



V práci se rozmohla jakási móda s přestáváním kouřit. A těch, co přestali přibývalo a všichni se rozplývali nad převratnou metodou, která vás to odnaučí za 24 hodin. To je blbost, to je podvod, to nemůže fungovat, namítala jsem. Ale červíček už ve mně hlodal. A čím více nadšenců se objednávalo na onu zázračnou terapii, tím více ve mně sílila touha všem dokázat, že je to podvod. I když jsem si vzpomněla, že táta kdysi před lety dostal na jedné předváděčce bio-lampy poukaz na 4 000,- Kčs na odnaučovací kůru. Poukaz mi dal. Na klinice v Brně mě prý odnaučí kouřit za 24 hodin, jenže byly dovolené a objednávali až na září. Nakonec jsem poukaz nechala plavat. Je to snad totéž, na co nyní chodí mí kolegové za pouhých 500,- Kč? Co když na tom něco je? Z Ostravy k nám jednou týdně jezdí nějaká lékařka s přístrojem, který to prostě zvládne. Prý mi vymaže z paměti, jak cigareta chutná a když nevím, jak něco chutná, tak na to nemohu dostat chuť. To je logické. Ale, co všechno mi vymažou z paměti? Jak může něco působit na mou paměť? To je určitě nějaký podvod. A já dokážu, že to prostě na všechny kuřáky neplatí, že někteří mají silnější vůli a věří tomu natolik, že přestali kouřit, ale jen díky své vůli. A já tu vůli nemám. Na mne to platit nebude. Abych mohla dokázat, že je to blbost, rozhodla jsem se terapii podstoupit a dodržet všechna doporučení.

Objednala jsem se na 17. července, den před odjezdem na Slovensko k bratrovi, k rodině silných kuřáků. Představila jsem si grilovačku s pitím a bez cigára, posezení s kávičkou bez cigára a najednou mně sužovala touha přeobjednat se. Já to tam s nimi nevydržím a určitě neodolám a budu kouřit.

Před terapií jsem měla vykouřit cigaretu a nedopalek donést sebou. Bude vložen do jakéhosi detektoru, který vyhodnotí, co mi má z mozku vymazat. Říkali jsme tomu tenkrát počítačová terapie. Tak jo, bude to velká zkouška!! S nedopalkem jsem se dostavila na sjednanou schůzku ve 14:30. Se mnou ještě nějaká paní z Rožnova p. Radhoštěm. Do detektoru byl vložen nakonec její nedopalek. Na hlavu jsem dostala čelenku, do ní byly zapojeny nějaké dráty, na kolenou jsem měla destičku ze žlutého kovu, na tu jsem položila zvlhčené dlaně. Už si nepamatuju, jestli i destička byla nějak někam zapojená. A už jsem si jen povídali. O tom proč kouříme, proč chceme přestat a jak máme po terapii postupovat. Za žádnou cenu si nesmíme během 24 hodin zapálit a máme hodně pít. Během těch 24 hodin náš mozek zapomene, jak chutná cigareta. To bylo vše. Domů jsem šla se smíšenými pocity, ale myšlenky zaměstnávalo balení na cestu na Slovensko. A nyní nastal horor. Tak nachystáno mám všechno na gauči, už to jen sbalit do kufru. V tuhle chvíli by bodla pauzička. Šla bych na balkon a zapálila si. Ne! Uvařím si kávičku a na balkoně jen posedím. To nestačilo. Byla jsem nervózní. Popelník tam ještě ležel. Ruce prázdné, něco mi silně chybělo. Po každém doušku kávy jsem vyfoukla pomyslný kouř. Kdyby mě někdo pozoroval, má mě za debila. Kávu jsem měla vypitou hned, protože jsem ji strkala k ústům v intervalech jako tu cigaretu. Jindy jsem k ní vykouřila 3 cigarety a nyní už mám kávu vypitou. Pokračovala jsem v balení a při tom jsem byla protivná na syna, na manžela....

Místo pokuřovat jsem chodila na balkon popíjet minerálku a opět vyfukovat pomyslný kouř. Ráno už to bylo lepší. Ta touha byla slabší. Už jsem si jen řekla, že nekouřím. Odjížděli jsme před polednem autobusem přímo do Liptovského Mikuláše, ale hned kousek za hranicemi v Makově u motorestu Oáza měli řidiči oběd a my cestující 40 minut pauzu. Na tuto pauzu jsem se vždycky těšila už při výjezdu. Tady jsem si dávala kávu a k ní několik cigaret. Nyní jsem se toho trochu obávala. Káva bez. A všimla jsem si, kolik lidí má tu úchylku vyfukovat dým z huby. Nevadili mi. Ať si kouří. Já jsem si vychutnávala tu kávu. Najednou chutnala jinak. Vnímala jsem více její chuť a připadala jsem si jako vítěz. Bylo mi docela dobře, ale musela jsem se stále chválit a spočítala jsem, že už za chvíli to bude těch 24 hodin.

V Mikuláši nás švagrová nasměrovala na další autobus. Už v autobuse se zmínila, jak posedíme a dáme si cigárko, na které se těší z práce. Překvapila jsem ji ujištěním, že už nekouřím. Brácha se pak ptal jak dlouho a chválil. Skoro jsem se styděla říci, že nekouřím teprve pár hodin. Ale pro silného kuřáka už to byl úspěch. Brácha i švagrová pokuřovali a cigárko si očividně vychutnávali. Já jsem vychutnávala nápoje, grilované masíčko, kotlíkový guláš, štamprličku......, pohodičku. A pomalu jsem zjišťovala, že mi kuřáci nevadí, že mi nevadí kouř, ale že si opravdu nevybavím chuť cigarety.

Přestala jsem kouřit a začala jsem si vychutnávat jídlo, kávu se šlehačkou a začala jsem přibývat na váze. To je ten vedlejší efekt. Jsem ovšem přesvědčená, že tohle není vlivem oné terapie. Tohle čeká každého, kdo přestane kouřit i silou vůle, protože přiznejme si, že mnohdy jsme cigaretou zaháněli i chutě na jiné dobroty nebo dokonce hlad. Nyní je tedy zapotřebí mít silnější vůli ve střídmosti v jídle.

Vedlejším projevem je i taková jakási noční můra, kdy se vám zdá živý sen, jak jste si zapálil. To se mě pak někdo zeptá, zda už zase kouřím a v ten moment sedím vystrašená, vzbuzená na posteli a s uspokojením znova usnu, že to byl jen sen. To trvalo asi rok. Ale neděste se, nepronásledovalo mě to každou noc.

Opravdu si nemohu vzpomenout, jak cigareta chutná, i když někdo kouří v mé blízkosti. V práci nakonec byl zpřísněn pracovní řád a na pracovištích, vlastně v pracovní době se nesmělo kouřit. Kdo kouřit chtěl, musel si označit odchod a odejít z budovy. Tento čas mu byl odečten z odpracovaných hodin a musel nahrazovat. Pro mne už to tedy nebyl problém a byla jsem tomu ráda. Nakonec člověk zjistí, jak moc ho kouření omezovalo. Nekouřím 12 let, ale jakmile bych si znova zapálila, lítám v tom. Jenže nic mě k tomu nenutí.

Jako takovou zajímavost jsem si v excelu vyrobila tabulku, která mi počítá úsporu. A penízky jsem si opravdu dávala bokem hned z výplaty a pořídila si svůj první počítač atd. atd. Tabulka pracuje dodnes, jen občas musím upravit cenu za cigarety. Průměr denní dávky je v tabulce 15 cigaret denně s tím, že o dovolené a svátcích byla spotřeba větší. Když si vzpomenu, jen dopíšu počet dní v měsíci. Peníze si ovšem už bokem nedávám, ale našetří se třeba na dovolenou.


Trochu dlouhý článek, ale to je stručně, jak to tenkrát před 12 lety bylo. A ona terapie? Provádějí ji dodnes i když možná už moderněji, zato o něco dráž a říká se jí biorezonance.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. června 2015 v 22:34 | Reagovat

Moc pěkný článek, Maruško!
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nekouřila, však vůbec nedokážu tvoje hrdinství ocenit. ;-)  :-D
Zato oceňuji spisovatelské vlohy.
Tvoje povídání se krásně četlo. :-)

2 beallara beallara | Web | 27. června 2015 v 8:50 | Reagovat

No Maruško, drž se :-)  :-)  :-)
Já jsem byla nyní na dovolené se samými kuřáky a byla jsem opět dvě vteřiny před momentem si po 17letech zapálit, když jsem viděla, jak si to vychutnávají, byla jsem opět šílená :-!  :-!  :-!  :-!

3 Libby Libby | E-mail | Web | 9. července 2015 v 18:45 | Reagovat

Maruš, jak tu terapii popisuješ, vypadá to jako fantastický film :-D Klobouk dolů před tebou, jsi fakt dobrá, že už jsi se ke kouření nevrátila ;-) Vzpomínám si jak v práci Mašláň taky chodil na nějakou terapii a pak tajně kouřil na záchodě, no jo, chlapi :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama