Jak jsem začala kouřit

3. března 2015 v 11:41 | MarijaKes |  Střípky ze života
Dost často slýchávám stesky na naši mládež, že to za našich časů nebylo. I já jsem rodičům vzdorně oponovala:"No jo, ale dnes je jiná doba." Je to pravda, je jiná doba. Je sakra jiná doba a vždy byla jiná. Každá generace prožívá tu svou dobu, ve které se vyvíjela, každá generace má jiné možnosti a přesto je v mnohém stále stejná a stále se opakuje tentýž scénář. Například se kouřilo, kouří a zřejmě stále kouřit bude.

Nedávno jsem četla článek jedné mladé blogerky o tom, zda je možné přestat kouřit. Já už vím, že to možné je, ale sama svou vůlí jsem to nedokázala. Pamatujete si, jak a proč jste začali kouřit vy? Většinou je kouření projev jakéhosi dokazování, že už jsme dospělí a že můžeme totéž, co dospělí dělat, potřebujeme se předvádět. Já jsem začala z úplně jiného důvodu.


Bylo mi 15 let, začala jsem studovat na střední škole. Byla jsem, a v neznámém prostředí stále jsem, introvert. Byla jsem spíš samotářská, ale štvalo mě, že holky si vytvořily ve třídě brzy takovou skupinku, která se dobře bavila a hlavně o velké přestávce vždy někam zmizely, zatím co já šla sama nebo ještě s podobnou ušlápnutou chudinkou na oběd do jídelny vedlejší průmyslovky. Strašně jsem se chtěla zapojit, strašně jsem chtěla mít kamarádky, ale nevěděla jsem jak na to. Nechtěla jsem se vtírat nebo dolézat.

Nebylo těžké zjistit, že holky chodí někam kouřit. A ve mně zrál plán. Moji rodiče doma nekouřili, ale maminka kouřila v práci a o jejích cigaretách jsem věděla. Podařilo se mi nenápadně dvě cigarety ukrást. Dala jsem si je do pouzdra a pak jsem jakoby nechtěně, ale záměrně a schválně v pravý okamžik v hodině kreslení otevřela pouzdro tak, aby si spolužačka vedle mne těch cigaret všimla.
"Ty kouříš?" zaznělo vedle mne udiveně.
"Tak trochu, občas. Ale neříkej to nikomu." A rychle jsem zavřela pouzdro.
"A proč nechodíš s námi?"
" Vy chodíte někam kouřit? A kam?"
"Tady kousek nad školu, je tam louka a kousek dál se staví sídliště. Nikdo tam nechodí."
Byla jsem přijata do party těch nejlepších rebelek a rebelů a byla jsem šťastná, měla jsem kamarády. Kouřili jsem tajně, cigarety jsme si kupovali za peníze na stravenky. To si někdo poctivě stravenky koupil a já jsem je pak ukázala rodičům, abych vyúčtovala tu stovku na obědy.

Moje kouření ovšem bylo takové to potáhnout a vyfouknout, ale nebyla jsem sama, kdo neuměl kouřit pořádně. Až přišla bramborová brigáda. Takové brigády jsme milovali. A tak o přestávkách v lesíku na kraji pole se parta holek z prváku učila šlukovat. A Jana velela potáhnout, vtáhnout do plic a pak pronést větu:"Každý správný kuřák řekne deset slov, než vypustí z huby kouř." Pak teprve z nás mohl vyjít krásný proužek kouře. Výuku jsme si ulehčily půllitrem nějakého driáku, co přinesl traktorista. ....

A pak, že byla jiná doba. :) Když se gymnázium přestěhovalo do budovy blíž k náměstí, to už jsme byli staří mazáci ve druhém járu a o poledních přestávkách nebo po vyučování chodili na smažák s tatarkou za 7,-Kčs a pivko do nedaleké Modré Hvězdy. A ta je tam dodnes. Ale já už tam nechodím a nevím ani, jestli tam študáci chodí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beallara Beallara | Web | 3. března 2015 v 15:08 | Reagovat

Tak Maruško...tak já si to pamatuji velice dobře...začala jsem kouřit ve 12letech, první cigareta byla osudová, strašně mi chutnala, normálně jsem šlukovala, velice rychle jsem se stala závislou.Nekouřila jsem z rebelství, byla jsem totiž takový gauner, že nějaké cigarety tento fakt nemohly nijak změnit.
Kouření mi bylo od začátku souzené, byla jsem silným kuřákem, kuřákem klepajícím se na cigaretu, nervozním pokud jsem nemohla.Záhy jsem to vypilovala na dvě krabičky denně.Přestala jsem v těhotenství a záhy během kojení, ale jen tato činnost skončila, byla jsem závislák k pohledání,tedy dva závisláci, stáli jsme s manželem na balkoně jaro, léto, podzim,zima, u nás doma se nekouřilo.
Přišel rok 1998 a já šla na operaci cév na obou končetinách a po návratu z nemocnice jsem krabičku vyhodila do koše a od toho dne jsem už nekouřila.
Zdají se mi živé sny, kdy labužnicky kouřím a pálím si prsty, takže psychika to má stále naprogramované a ikdyž je to 17let bez cigarety, asi nemám ještě vyhráno 8-)

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. března 2015 v 16:03 | Reagovat

Přesně vím, o čem píšeš. Jenže můj manžel byl zapřisáhlý nekuřák a myslel si, že mě to odnaučí. Ale kouřila jsem čím dál víc, ale díky tomu, že jsem nemohla při manželovi a jen sama na balkoně nebo venku, tak jsem vykouřila jen takových 15 a o dovolené a svátcích tu jednu krabičku. byla jsem doslova otrokem cigaret. Když jsem někam jela vlakem nebo autobusem, tak jsem si v jízdních řádech sledovala, kde je jak dlouhá přestávka, jestli si budu moci zakouřit. Přestat jsem chtěla mnohokrát, ale nešlo to. Kouřila jsem 33 let, ale ve 48 jsem přestala a to bylo také zajímavé. O tom, že jsem si zapálila se mi zdálo asi rok po   rázném ukončení a pak už jsem si ano nevzpomněla. Vůbec mě to nebere a ze začátku mi ani nevadilo, když si někdo zapálil přede mnou, ale nyní už mi vadí, když si někdo zapálí v kryté zastávce autobusu. To utíkám. :-)

3 Libby Libby | E-mail | Web | 3. března 2015 v 18:55 | Reagovat

Maruš, úplně jsem si vybavila sebe a tu větu - Správný kuřák ... atd. Než jsme šli do školy stavili jsme se v parku na jednu, to už byl rituál a ze školy to samé :-D Pak jsem byla už jenom příležitostný kuřák, když se někde sedělo, tak k vínku jsem si dala, ale jinak mi to nikdy nechybělo :-) Musím říct, že mi voní když si někdo zapálí cigaretu a poprve vyfoukne :-) Taky mi voní když se kouří venku :-D Takže jsem vlastně takový pasivní kuřák :D  :D  :D

4 Ajka Ajka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 19:16 | Reagovat

Týý jo, ty jsi fikaná :-D To já začala na pionýrském táboře .... a když to pak naší mámě někdo vyslepičil, jsem jí řekla že mě na ten tábor neměla posílat, když jsem tam vůbec nechtěla :-D

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 20:33 | Reagovat

No teda, tohle já vůbec neznám, Maru!
Jsem o takové zážitky ochuzená. ???
Tvůj příběh je moc pěkný.
Já jsem zkusila kouřit až někdy v pětadvaceti jako vdaná, ale hned jsem toho zase nechala.
Můj táta byl hrozný kuřák, ten klidně vykouřil 60-80 cigaret denně. Však taky dostal rakovinu plic. :-?

6 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. března 2015 v 22:28 | Reagovat

[3]: To já jsem nikdy nedokázala, abych kouřila jen příležitostně. Byla jsem už závislák. Ale naštěstí jsem se z toho nakonec dostala. :-)

7 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. března 2015 v 22:30 | Reagovat

[4]: I moje mamka se to dověděla. Byla učitelka na základce a to víš, že se našlo dost rodičů, kteří jí to rádi řekli, aby jí dali najevo, že ona má nejmíň co kárat jejich dětičky, když si neporadí s dcerou. :-D Přežila jsem to a nakonec zvládla i nekouřit. Ale trvalo to.

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. března 2015 v 22:34 | Reagovat

[5]: Hani, vůbec jsi o nic nepřišla. Vlastně až později jsem si uvědomila, jak cigarety otravují člověku život. To už jsem nekouřila a myslím, že ani nehrozí, že s tím začnu. Ale k tomu abych přestala kouřit jsem se dostala také zvláštně. Někdy zase napíšu o tom. :-)

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 4. března 2015 v 19:29 | Reagovat

[8]: No jo, sice jsem nekouřila, ale zato jsem třináct let zpívala v zakouřených lokálech a tanečních sálech, takže plíce dostaly stejně zabrat. :-?

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 4. března 2015 v 20:58 | Reagovat

[9]: To teda dostaly, říká se, že pasivní kouření je ještě škodlivější. Hani, já tě obdivuji. Já jsem chodila často tančit a bavit se do takových lokálů. A měli jsem raději živý projev. I moje spolužačka měla kapelu a zpívala. Později pak už byli jen 2, ale s moderní technikou to úplně stačilo. Ale vím od Ivy, že to bylo náročné.

11 Hanka Hanka | E-mail | Web | 5. března 2015 v 19:40 | Reagovat

[10]: To asi je, Maru.
Zpívání mě bavilo, ale ve čtyřiceti jsem toho nechala, protože už se to nedalo zvládnout. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama