Jak se staví sen

Sobota v 0:29 | MarijaKes |  Střípky ze života
U nás nešlo ani tak o to plnit si nějaké sny o bydlení nebo silně modernizovat. Okolnosti si vyžádaly již dávno zbourat staré umakartové bytové jádro v panelovém domě. Bytové jádro u nás je opravdu srdcem bytu, tedy uprostřed všeho dění. Rekonstrukce koupelny a kuchyně s sebou tedy nutně bere i předsíň a to předsín dlouhou 7 m rozdělenou obloukem na dvě části. Ovšem to je za provozu nemyslitelné.

Po smrti maminky, navrhl starší syn, že máme nyní příležitost tu naši rekonstrukci provést. Sbalíme si prý každý svůlj kufříček a na čas se přestěhujeme do bytu po mamince. Zdá se to jednoduché a zdá se mi o tom celé noci. Chtěla jsem napsat bezesné noci, ale to by to snění nedávalo smysl. Prostě jsem nespala a jen dumala, kombinovala, plánovala. Manžel zvyklý na svoje pohodlí, na svůj režim, na věci na svém místě, se zdráhal, pak souhlasil a hledal firmu, pak propadal panice, následně se nechal přesvědčit, aby nakonec vybuchl v histerický záchvat, že se nic přestavovat nebude. V tu chvíli jsem se zavírala ve svém pokoji a nechala ho vyzuřit. Musí to v něm dozrát. Zkrátím to. málem jsme naletěli podvodníkům, ale díky manželovu detektivnímu pátrání vše dobře dopadlo a nám se podařilo uspořádat konkurz firem. Oslovili jsme jich více, předložili požadavky a přání a nechali si udělat kalkulace. Vše je na dobré cestě. Firma je vybrána. Manžel ji ještě prověřil na internetu, prošel reference a snad to klapne.
Jelikož manžel nesnáší vyřizovat něco po telefonu, mobilní kontakt jsem zajišťovala já.

Dohodnutou schůzku jsem však nestihla, protože jsem trčela v čekárně u doktora. Manžel musel se zástupcem vybrané firmy jednat sám. Přišla jsem domů a našla manžela na zhroucení. Nic se přestavovat nebude a hotovo, protože on chce umřít v klidu. Vypátrala jsem, že se ho majitel oslovené firmy zeptal, kam dáme všechny ty věci z kuchyně, koupelny a předsíně, protože se budou předělávat i podlahy. Jestli to budeme z 6. patra stěhovat někam do zamluvených společných prostor v domě. A manžel se po jeho odchodu zhroutil.

Představuju si to prý jak Hurvínek válku, nemám nic promyšlené, to je opravdu šílené, kam všechny ty krámy dáme?



A v ten moment ze mne spadly všechny obavy. Přece ty bezesné noci nebyly tak marné.
"Postup mám přesně do detailů promyšlený. Máme přece další 3 pokoje, ve kterých bydlet nemusíme. Tam nastěhujeme všechno. Jen se neboj. A pěkně systematicky. Jen si sbal své věci."


Jelikož nemáme auto a jelikož jsme již postarší a chceme být obklopení svými věcmi, bylo stěhování komické. Manžel jezdil na kole s krosnou tam a zpátky, já zase s kuframa a batohem autobusem. Něco, a bylo toho opravdu hodně, nám převezla nakonec autem snacha, protože jsme stěhovali ještě mladšího syna. Ten na tom byl nejlépe. Odešel do práce z našeho domu a z práce přišel do náhradního bydlení. Tam už měl nachystaný i internet a notebook, protože bez internetu vegetovat někde skoro 6 týdnů, to nepřipadá v úvahu.



Přestavba netrvala 6 týdnů, ale my jsme se museli přestěhovat dříve a domů jsme dojížděli brigádničit. Stěhovat, vláčet, vyhazovat, třídit.....pak se tam nastěhovala firma a když bylo vše hotové, tak jsme zase jezdili brigádničit. Stěhovat, vláčet, vyhazovat, třídit.
U maminky jsem si užila i dostatek praní v ruce. No horor. Maminka neměla pračku, prala jsem jí já doma. Ale pračka si nyní odpočívala odstavená v Michalově pokoji.

(byt po rodičích)

Jsem hodně unavená, protože jsem zvládla vyklidit i třípokojový byt po rodičích a dokonale ho připravit pro kompletní rekonstrukci. Ta už ovšem bude v režii staršího syna. S odvozem některých věcí do sběrného dvora mi pomohl starší syn a zeť, odnos do kontejnerů na tříděný odpad manžel. Hodně věci jsem věnovala charitě, gramofonové desky prodala, prodala jsem i klavír, který nutně potřeboval opravu. Stěhování klavíru jsem se bála, ale pán co klavíry rekonstruuje to měl opravdu vymakané. Stačil mu jeden pomocník. Klavír upevnil na dřevěné kolejnice a po schodech dolů prostě sjel. Pak pod to podložil kolečka a po rovince odvezl už sám.

Nejlepší období z celé naší přestavby je dolaďování. Kupování doplňků do koupelny a kuchyně a dalších blbinek a krámů.....

Teď ještě popřát synovi hodně štěstí s přestavbou bytu po mamince, bude ho určitě potřebovat. Nepřejte si zvědět, co se našlo pod těmi parketami.

hezké dny




 

Ještě že nejsem Kat

Pátek v 21:49 | MarijaKes |  Přečetla jsem
Už párkrát jsem se odpoutala od cyklu Vonduškových historických detektivních ropmánů, ale stále mne lákají a tohoto současného autora prostě nemohu minout. Kniha Vlastimila Vondrušky - Ještě že nejsm kat je samostatný historický detektivní román představující život v renesanční Praze. Vyšel v roce 2014 v autorské spolupráci s manželkou Alenou Vondruškovou.

Pokud si knihu koupíte nebo vyberete v knihovně, nebudete litovat ti, kteří máte rádi napětí, které zajímá jak lze dokázat zločin bez forenzních důkazů, jak logicky se nakonec dopracuje vyšetřovatel zločinů k pravdě. Navíc je hodně zajímavé, jaké zákony platily v době renesance, jaký život vedli měšťané i obyčejný lid. Intriky radních, poctivost i faleš.....Zjistíte, že úplatní úředníci byli, jsou a tedy i budou......V knize potkáte kromě mordů i lásku, humor, překvapivé dějové zvraty..... Já jsem knihu přečetla za jeden den. Samozřejmě jako důchodkyně si to mohu dovolit. I když mám však i jinou práci, od knihy jsem se odtrhla až po přečtení posledních řádků.
Opět musím konstatovat, že Vlastimil Vondruška je spisovatel, u kterého opravdu nepřeskakuji popisné pasáže. Jsou oživující a vtahují mne do pražských uliček, procházím katovskou brankou, zděšeně přihlížím záhadnému požáru, jsem přímo ve sklepení, kde se právě provádí právo útrpné........


Příjemnou zábavu




Další články


Kam dál

Reklama