Jak se staví sen 2

5. srpna 2017 v 19:30 | MarijaKes |  Střípky ze života
Zdědila jsem byt po mamince. Byt z roku 1967 jsem prodala staršímu synovi a vyplatila další své děti. Byt však je třeba zrekonstruovat a to důkladně. Velkým strašákem byly elektrické rozvody. Jeden okruh v celém 3. pokojovém bytě v hliníku a dvojlince. Na všechny spotřebiče, tedy tam maminka ani nemohla mít automatickou pračku nebo nějaké výkonnější spotřebiče. Ta pračka by se jí stejně do mrňavé koupelny nevešla. Koupelna se zvětší o zbytečnou chodbičku do kuchyně, ale tam je potřeba se dostat z obýváku prostupem v nosném panelu. Zde se nebudu zmiňovat, co všechno bylo potřeba vyřídit před stavebním povolením a podobně. Na průnik nosným panelem totiž povolení stavebního úřadu dle vyhádření statika musí být.

Jelikož parkety byly na několika místech prohnuté a vrzaly, rozhodl se syn o jejich odstranění a volí modernější podlahové krytiny. Mnozí radili parkety jen vybrousit a nalakovat. Ale díky tomu prohnutí jsme se domnívali, že tam bude něco uhnitého, protože tam kdysi zatekla voda při jedné havárii. Když se odstranily parkety, nastalo uděšení. Pod parketami je nějaké dřevo nebo neidentifikovatelný materiál a pod ním struska, prostě popel z vysokých pecí. Vstva černého popela a možná i kontaminovaná radonem. A tohle dýchají všichni, kteří se v domě na nás zlobí, že jsme to vzali tak pořádně od podlahy.


Když už se tohle všechno vybralo až na panel, dostala se podlaha v předsíni, koupelně, kuchyni a kumbálu do vyšší polohy. je potřeba odstranit i vrstvu betonu nalitou na panel pod linoleem. Nastoupily zbíječky. No chudáci sousedi.


Když už se dělají nové elektrické rozvody a mají být ve zdi, jde o šílené broušení a vrtání do panelu. Syn chce stropy vyrovnat a tak dává i elektriku pod nosnou kovovou stropní konstrukci a to podle budoucího rozložení nábytku, aby nemusl mít byt prozkaný prodlužovačkami.


Vybourány jsou i všechny zárubně. Nad prostupem v nosném panelu z obýváku do kuchyně je udělána výstuž a konečně i prožezán prostup a upevněna kovová výstuž jako nosník pro koupelnovou zeď. Vyrovnávají se křivé zdi.


Zde se na čas odmlčím, než se pokročí v dalších pracích a doufám, že už je to nejhorší uděláno.









 

Bílá orchidej

5. srpna 2017 v 17:36 | MarijaKes |  Na parapetu
Kdysi jsem dostala od dcery fialovou orchidej. Vůbec se nevyznám v druzích orchidejí a nemám ani žádné zkušenosti s jejich pěstováním. Také proto mi přes všechnu snahu moje fialová orchidej uhynula.


Měla jsem ji na severním okně, protože jinak mám okna na západ a tam pere odpoledne slunce až do samého západnutí a to prý také není ono. Smířila jsem se s tím, že orchideje prostě mít nebudu.

Orchidej dostala i moje maminka. Ona zase měla buď severní nebo jižní okna. Když kytička odkvetla, maminka zastřihla stonek a to dost vysoko a jak se přesně o ni starala vlastně ani nevím. Když šla maminka do nemocnice, chodila jsem jí mimo jiné zalévat květiny. Orchidej vypadala zdravě, jen vůbec nekvetla, ale ani nerostla. Jakoby ty listy byly umělé.

Maminka umřela a na mně bylo o všechno se postarat. Když jsme přestavovali jádro v našem bytě, přestěhovali jsme se na čas do bytu po mamince. Při návratu domů, jsem sbalila i orchidej a postavila ji na severní okno. Přisypala jsem jí substrát a přidala hnojivo na orchideje. Všimla jsem si totiž, že ze starého stonku se něco nového klube. A to bylo hodně nadějné.


Stonek a celá rostlina je však hodně nakřivo a já jsem si nevěděla rady, jak stonek podepřít, aby se nakonec nepřevrátil i květináč. Když se nový květní stonek trochu prodloužil, zkusila jsem mu dát tyčku, ale musela jsem ji jen přivázat stužkou. Použila jsem fialovou, protpože jsem si myslela, že květy budou stejné, jako ty moje dřívější.



Ale je to jinak. Kvítky jsou světlé, ani bílé, ani žluté, spíše mírně krémové.


Pro focení ji vždy přenesu do kuchyně, protože proti světlu se mi špatně fotí. Jsem z ní nadšená. Pustila i nový list a zatím se drží už několik měsíců. Je sice chudinka celá nakřivo, ale zatím ji přesazovat a rovnat nebudu. Je pro mne jako dárek od maminky na rozloučenou. Kvete tam, kde moje kvést nechtěla.







DOBRONÍNSKÉ MORYTÁTY

3. srpna 2017 v 11:33 |  Přečetla jsem
Vlastimil Vondruška mne opět vtáhl do napínavého děje historického detektivního románu.

Jiří Adam z Dobrodína, zastávající úřad písaře Královské komory se chystal trávit čas Adventu na svém panství, které zdědil po rodičích. Ve své tvrzi hodlal odpočívat s bakalářem Petrem a jeho ženou Rozárkou. Oba mu byli velmi nápomocni při mnohých vyšetřování, jimiž prospěl Českému království za vlády Ferdinanda Habsburského a jeho manželky Anny Jagellonské.

Hned po příjezdu na panství navštívila Adama jeho kojná. Stará Cecílie, kterou měl Adam velice rád. Požádala ho o pomoc při pátrání po jejím zmizelém vnukovi. Adam se postupně dovídá o všech členech Cecíliiny rodiny a o záhadné Cecíliině dceři. Vnuka Michala najde mrtvého a je zděšen způsobem jeho vraždy. Rozbíhá se vyšetřování plné záhad a ohrožen na životě jsou nejen Adamovi přátelé, ale i on sám.

Knihu, která je zajímavá nejen jako detektivní příběh, ale i jako svědectví o životě šlechty i obyčejných lidí, o tehdejších zákonech vřele doporučuji. Rozuzlení je opět překvapivé......









 


Jak se staví sen

24. června 2017 v 0:29 | MarijaKes |  Střípky ze života
U nás nešlo ani tak o to plnit si nějaké sny o bydlení nebo silně modernizovat. Okolnosti si vyžádaly již dávno zbourat staré umakartové bytové jádro v panelovém domě. Bytové jádro u nás je opravdu srdcem bytu, tedy uprostřed všeho dění. Rekonstrukce koupelny a kuchyně s sebou tedy nutně bere i předsíň a to předsín dlouhou 7 m rozdělenou obloukem na dvě části. Ovšem to je za provozu nemyslitelné.

Po smrti maminky, navrhl starší syn, že máme nyní příležitost tu naši rekonstrukci provést. Sbalíme si prý každý svůlj kufříček a na čas se přestěhujeme do bytu po mamince. Zdá se to jednoduché a zdá se mi o tom celé noci. Chtěla jsem napsat bezesné noci, ale to by to snění nedávalo smysl. Prostě jsem nespala a jen dumala, kombinovala, plánovala. Manžel zvyklý na svoje pohodlí, na svůj režim, na věci na svém místě, se zdráhal, pak souhlasil a hledal firmu, pak propadal panice, následně se nechal přesvědčit, aby nakonec vybuchl v histerický záchvat, že se nic přestavovat nebude. V tu chvíli jsem se zavírala ve svém pokoji a nechala ho vyzuřit. Musí to v něm dozrát. Zkrátím to. málem jsme naletěli podvodníkům, ale díky manželovu detektivnímu pátrání vše dobře dopadlo a nám se podařilo uspořádat konkurz firem. Oslovili jsme jich více, předložili požadavky a přání a nechali si udělat kalkulace. Vše je na dobré cestě. Firma je vybrána. Manžel ji ještě prověřil na internetu, prošel reference a snad to klapne.
Jelikož manžel nesnáší vyřizovat něco po telefonu, mobilní kontakt jsem zajišťovala já.

Dohodnutou schůzku jsem však nestihla, protože jsem trčela v čekárně u doktora. Manžel musel se zástupcem vybrané firmy jednat sám. Přišla jsem domů a našla manžela na zhroucení. Nic se přestavovat nebude a hotovo, protože on chce umřít v klidu. Vypátrala jsem, že se ho majitel oslovené firmy zeptal, kam dáme všechny ty věci z kuchyně, koupelny a předsíně, protože se budou předělávat i podlahy. Jestli to budeme z 6. patra stěhovat někam do zamluvených společných prostor v domě. A manžel se po jeho odchodu zhroutil.

Představuju si to prý jak Hurvínek válku, nemám nic promyšlené, to je opravdu šílené, kam všechny ty krámy dáme?



A v ten moment ze mne spadly všechny obavy. Přece ty bezesné noci nebyly tak marné.
"Postup mám přesně do detailů promyšlený. Máme přece další 3 pokoje, ve kterých bydlet nemusíme. Tam nastěhujeme všechno. Jen se neboj. A pěkně systematicky. Jen si sbal své věci."


Jelikož nemáme auto a jelikož jsme již postarší a chceme být obklopení svými věcmi, bylo stěhování komické. Manžel jezdil na kole s krosnou tam a zpátky, já zase s kuframa a batohem autobusem. Něco, a bylo toho opravdu hodně, nám převezla nakonec autem snacha, protože jsme stěhovali ještě mladšího syna. Ten na tom byl nejlépe. Odešel do práce z našeho domu a z práce přišel do náhradního bydlení. Tam už měl nachystaný i internet a notebook, protože bez internetu vegetovat někde skoro 6 týdnů, to nepřipadá v úvahu.



Přestavba netrvala 6 týdnů, ale my jsme se museli přestěhovat dříve a domů jsme dojížděli brigádničit. Stěhovat, vláčet, vyhazovat, třídit.....pak se tam nastěhovala firma a když bylo vše hotové, tak jsme zase jezdili brigádničit. Stěhovat, vláčet, vyhazovat, třídit.
U maminky jsem si užila i dostatek praní v ruce. No horor. Maminka neměla pračku, prala jsem jí já doma. Ale pračka si nyní odpočívala odstavená v Michalově pokoji.

(byt po rodičích)

Jsem hodně unavená, protože jsem zvládla vyklidit i třípokojový byt po rodičích a dokonale ho připravit pro kompletní rekonstrukci. Ta už ovšem bude v režii staršího syna. S odvozem některých věcí do sběrného dvora mi pomohl starší syn a zeť, odnos do kontejnerů na tříděný odpad manžel. Hodně věci jsem věnovala charitě, gramofonové desky prodala, prodala jsem i klavír, který nutně potřeboval opravu. Stěhování klavíru jsem se bála, ale pán co klavíry rekonstruuje to měl opravdu vymakané. Stačil mu jeden pomocník. Klavír upevnil na dřevěné kolejnice a po schodech dolů prostě sjel. Pak pod to podložil kolečka a po rovince odvezl už sám.

Nejlepší období z celé naší přestavby je dolaďování. Kupování doplňků do koupelny a kuchyně a dalších blbinek a krámů.....

Teď ještě popřát synovi hodně štěstí s přestavbou bytu po mamince, bude ho určitě potřebovat. Nepřejte si zvědět, co se našlo pod těmi parketami.

hezké dny





Další články


Kam dál